Co vzít na ultra? Klíčové prvky výbavy (každého) ultramaratonce

V poslední době se mi ve schránce (nebo-li ve Facebook Messengeru) docela často opakovaly dotazy typu: „Můžeš mi prosím poradit jakou vestu/boty/bundu/… si mám vzít takový a takový závod/výlet/výpravu/dobrodružství…?“. Rozhodl jsem se tedy o této „problematice“ sepsat stručný článek. Teda nevím, jestli je článek úplně stručný a ani nevím, jestli se z něj něco užitečného dozvíte, ale můžete si jej zkusit přečíst a uvidíte sami.

Než začnu, rád bych ještě vyjasnil pár věcí. Zaprvé, vše co v článku popíšu vychází z mých vlastních zkušeností. Z toho, co mám otestováno sám na sobě. Nic z mých doporučení vám ve finále nemusí vyhovovat, takže to tak prosím berte a než vyrazíte na několikadenní závod jihoamerickou džunglí určitě si vše řádně otestujte. V žádném případě se vám nesnažím nic vnutit. S tím souvisí i zadruhé, kde chci zdůraznit, že přestože některé z doporučovaných věcí jsem dostal od sponzorů (některé zase ne), neznamená to, že vám je chci prodat. Samozřejmě, nebudu skrývat, že článek je do jisté míry i reklama. Ale nic z toho, co zde zmíním bych vám nedoporučoval, kdybych si sám nemyslel, že daná věc opravdu funguje. A už vůbec bych tyto věci sám nepoužíval v závodech. Pokud vám danou věc ve článku doporučuji, pak si mé doporučení zkrátka zaslouží. Rozhodně existuje spousta alternativ, které vám mohou vyhovovat lépe, to je jasné. Takže tento článek můžete brát čistě jako inspiraci pro své vlastní experimenty s vybavením na vaše osobní ultra dlouhá dobrodružství.

Asi by bylo dobré se nejdříve zamyslet na tím, které části výbavy na ultramaraton jsou opravdu ty klíčové. Odpověď je v tomto případě vskutku snadná – úplně všechny. Jakýkoliv detail, jakákoliv hloupost, která se neprojeví, když si jdete proběhnout své oblíbené desetikilometrové tréninkové kolečko, vám může ve finále způsobit spoustu škody, jakmile se čas strávený pohybem začne prodlužovat. Ať už si na závod budete brát cokoliv, uvědomte si, že to bude součástí vaší výbavy minimálně několik hodin. Nebo třeba i celý den. To, že vás trochu dře guma u trenýrek, ale není to nic hrozného, se může změnit v krvavou noční můru, když to budete muset snášet mnoho a mnoho hodin. Cítíte při běhu z kopce jak se váš palec lehce dotýká špičky boty? Kupte si raději boty ještě minimálně o půl čísla větší, pokud nechcete, aby vám při závodě slezl nehet. A takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Asi jste to už někde četli a možná to je i logické, ale musel jsem tím začít. Raději, než nosit „cool“ značkové oblečení, které vám není pohodlné si vezměte cokoliv, v čem se cítíte dobře a co si předem vyzkoušíte na těch nejdelších tréninkových bězích (případně přípravných závodech), ať už se bavíme o jídle nebo oblečení. Dále už se to budu snažit neopakovat. Ale prosím, opravdu na to myslete, až si budete vybírat věci na závod.

A teď trochu konkrétněji. Přestože, jak jsem zmínil, při ultra dlouhých závodech jsou klíčové všechny části vaší výbavy, v tomhle článku uvedu pár dílů finální skládačky, které jsou podle mě o něco málo kritičtější než ostatní.

Co na nohy? (Boty)

Začnu tou částí výbavy, která je pro běh nejcharakterističtější. Takže, jaké si vzít na ultramaraton boty? Odpovědi se budou lišit podle toho, o jaký tip závodu se bude jednat. A samozřejmě podle toho, v čem jste zvyklí běhat. A jakou máte tělesnou konstituci. A tak dále a tak dále… Obecně, čím delší bude vzdálenost a čím techničtější bude terén, tím pohodlnější a „odpruženější“ boty byste si měli pořídit.

Já momentálně na dlouhé horské ultra závody sáhnu po Salomon S/Lab Ultra 2. Důvod je prostý – tyto boty jsou pohodlné, odolné, mají univerzální podrážku, která se popere skoro s každým typem povrchu (možná až na vyložené extrémy jako hluboké bláto či led). Jinak se na ně zkrátka dá spolehnout v téměř každých, alespoň trochu normálních podmínkách. S jejich starším bráškou Salomon S/Lab Ultra jsem bez přezouvání odběhl 100 miles of Istria, kde byl sníh, bláto, asfalt, šotolina i techničtější skalnaté úseky a vše zvládly více než obstojně. Navíc jsem v tom stejném páru běhal v podstatě celou loňskou závodní sezónu, takže s výdrží taky problémy nemají. Jako levnější varianta se pak nabízí Salomon Ultra Pro či Sense Ride 2. Všechny tyhle modely se v nabídce Salomonu vyznačují větším dropem (rozdíl pata – špička) a měkčí podrážkou než mají některé jiné modely této společnosti. Jistě by se našly i další typy, se kterými by se ultramaraton dal pohodlně odběhnout, ale ani já sám jsem ještě zdaleka nevyzkoušel vše. Pokud nejste opravdu lehcí jako pírko a nemáte dokonalou techniku pohybu v terénu, žádné minimalističtější modely na ultramaraton rozhodně nedoporučuji.

Když jsem s běháním ultra začínal, naběhl jsem na Lysohorský Čtyřlístek v legendárních „krupičkovských“ (běhal v nich Anton, ne Robert) minimuskách od New Balance, ale odrazil jsem si patu tak, že jsem pak měsíc nebyl schopný normálně chodit. Podobnou chybu jsem udělal na Hostýnské Stoosmě, kterou jsem běžel zase „na Kiliána“ v tehdejším modelu Salomon Sense, které, ač na kratších tratích úžasné, se pro mě ukázaly naprosto nevhodnou volbou na ultramaraton. Ke konci závodu jsem skoro nemohl normálně došlápnout, jak jsem měl omlácená chodidla.

Je možné, že vám z nějakého důvodu obuv od Salomonu nevyhovuje. Většinou to říkají lidé s širším chodidlem. Nebo možná chcete něco za poloviční cenu. Salomon stále rozšiřuje svou nabídku, takže rozhodně doporučuji si všechny modely alespoň pořádně prohlédnout. Jestliže si ani tak nevyberete, podívejte se jinde, ale zkuste mít na paměti rady, které jsem vám dal (reklamní tip: na runsport.cz prodávají i jiné značky:)).

Dobré boty jsou jen část skládačky. Nezapomeňte si pořídit kvalitní běžecké ponožky!!! Tři vykřičníky, aby bylo jasné, jak moc jsou ponožky důležité. Cokoliv jiného než to nejlepší (nebo to, co máte hodně dobře vyzkoušeno) je v tomto ohledu málo. Špatné ponožky vás mohou stát závod, nebo vám ho minimálně znepříjemnit.

Kam si dám mobil? A vodu? Jídlo? Oblečení? (Vesta)

Dále bych za velmi důležitou součást výbavy každého ultramaratonce označil hydratační vestu. Nebo zkrátka běžeckou vestu či, méně odborně řečeno, starý dobrý batoh. Jelikož s sebou u delších závodů musíte nést minimálně povinnou výbavu, vodu, jídlo, oblečení a další drobnosti, stává se úložný prostor docela kritickou součástí výbavy. Tady se přiznám, kromě vest od Salomonu (překvapení!), nemám s žádnými jinými značkami zkušenosti. Teda kdysi jsem měl vestu z Decathlonu, která určitě dostačovala, ale vracet bych se k ní teď už asi nechtěl. Vím, že má Decathlon v nabídce zajímavé a kvalitní vesty a rozhodně mohou být dobrou alternativou, pokud chcete něco solidního a nechcete utrácet moc peněz. Pokud vám jde hlavně o pohodlí a dokonalý funkční design (a nevadí vám vyšší cena), určitě se zkuste porozhlédnout, jaké vesty mají v nabídce více zaběhnuté značky. Salomon je v tomto ohledu jedním z nejvěhlasnějších výrobců, minimálně podle množství vest této značky, které můžete běžně vídat na závodech. A podle mých zkušeností úplně zaslouženě.

Z jejich nabídky bych vyzdvihl hlavně úžasnou minimalistickou vestu Salomon S/Lab Sense Ultra 8 Set, se kterou jsem odběhal celou minulou sezónu. Když je úplně prázdná, padne na tělo tak, že o ní ani nevíte. Díky pružným materiálům do ní ale dostanete tolik věcí, že obzvláště zkušenější běžci ji bez problémů mohou použít klidně i na stomílový závod. V podstatě do všech kapes se dostanete při běhu bez nutnosti vestu sundat. Obrovské přední kapsy pojmou všechny možné gely a další věci, které potřebujete mít pravidelně po ruce. Dvě kapsy se zipem na cennosti a vzadu velká otevřená kapsa hlavně na oblečení. Přestože je tato vesta nesmírně populární, pro někoho může být až moc minimalistická. Není mnoho možností jak do ní věci logicky uspořádat.

Já jsem proto například pro 100 miles of Istria sáhl po nové Salomon Advanced Skin 12 Set, která pro mě splňuje naprosto vše, co bych od běžecké vesty očekával. Je vyrobena z pevnějších materiálů, má neskutečně pohodlný systém zapínání, má spoustu kapes, včetně velké uzavíratelné zezadu. Je samozřejmě o něco větší a vzhledem připomíná více obyčejný batoh, ale nenechte se zmást. Tělo obepne naprosto dokonale, takže o ní také téměř nevíte. Obě zmíněné vesty mají i 5 litrové varianty.

Navíc má Salomon v nabídce nově i 8 litrovou vestu určenou jen pro ženy Salomon Avanced Skin 8 Set W, kterou jsem z pochopitelných důvodů zatím netestoval, ale mohla by být dobrou variantou pro něžnější pohlaví (Ano, stále myslím dívky. Při ultramaratonech někdy není jisté, které pohlaví je to něžnější). Ke všem těmto vestám se navíc dá připnout vak na trekové hole Salomon Custom Quiver, který rozhodně patří k těm pohodlnějším způsobům, kam hole při běhu složit.

Čím budu svítit? (Čelovka)

Dále je hrozně důležité mít s sebou dobrou a spolehlivou čelovku. Jelikož se většina ultramaratonů odehrává alespoň částečně v noci, není radno tuto část výbavy podceňovat. Já nemůžu dopustit na Fenix HL60R, která je sice docela ošklivá a relativně těžká, ale tyhle nevýhody jsou vyváženy výkonem, výdrží a také možností vyměnit akumulátor, případně místo něj dát dvě normální CR123A baterie. Dá se dobíjet přes USB, takže není třeba pořád nakupovat nové baterky. Vím, že existují čelovky, které se dají různě programovat přes mobilní aplikace a podobné vymoženosti. Já jsem v tomhle ohledu zatím docela konzervativní. Chci, aby čelovka krásně teple svítila a vydržela celou noc, byla odolná proti počasí i nárazu a… a nic jiného vlastně nepotřebuji. Jako záložní světlo používám malou a lehkou Fenix HM51R Ruby, která se dá taky dobíjet a akumulátor se dá opět nahradit baterií v případě nouze. Také je ideální na tréninky, výlety a podobně.

A když bude pršet? Zmokneme? (Bunda)

U delších závodů je nepromokavá membránová bunda skoro vždy součástí povinné výbavy. Tady je třeba hned na začátek přiznat, že je to hodně drahá hračka. Ale zrovna nepromokavou bundu beru jako svělou investici nejen kvůli závodům. Je skvělé ji mít u sebe pro případ nouze i při normálních jednodenních (nebo i vícedenních) výletech do hor. Jaký typ si pořídíte záleží hodně na tom, do jakých podmínek se chystáte. Pokud vás čeká něco hodně extrémního, jistě se vyplatí si připlatit a koupit nějakou bundu s Gore-Texem. Ale já tady úplně nechci rozebírat všechny možnosti a technologie, které nepromokavé bundy nabízejí, to už by bylo hodně mimo rozsah tohoto textu.

Pokud jde o běhání dlouhých závodů, pak můj favorit je jasný, Salomon Bonatti Pro WP. Materiál Pertex Shield s nepromokavostí/prodyšností 20K/20K, která vás ochrání v téměr jakýchkoliv podmínkách, neskutečně lehká a sbalitelná to vlastní kapsy. Ano, jedná se o lehkou bundu a její hlavní úkol je ochránit vás při běhu a rychlejším pohybu v horách. Asi byste si ji nevzali na tůru do Himalájí. Nicméně to, pro co je stvořena plní dokonale. Sám jsem se několikrát přesvědčil, že když jde do tuhého, tahle bunda vám pomůže přečkat i ty nejhorší podmínky jako vichřici, bouři, sněhovou bouři a podobně. Jestliže vás závod vede do hor, kde se může počasí pokazit během pár minut, je dobré ji mít u sebe. Případně nějakou podobnou alternativu.

Do těžkých podmínek a na dlouhé horské závody nedoporučuji brát bundy s nižším stupňem nepromokavosti, například 10K. Něco na způsob Salomon Bonatti Race je rozhodně skvělá volba, která vám však spíš poslouží v o něco méně náročných podmínkách a kratších a rychlejších závodech. Pokud plánujete být na trati dlouho a budete se pohybovat v horském terénu, raději na bundě nešetřete a buďte připraveni na to nejhorší možné počasí.

Máme se o co opřít? (Hole)

A co hůlky, ptáte se? Jaké si mám vzít? Jak mají být dlouhé? I na ně se dostane… právě teď. Samozřejmě je otázkou, jestli jsou hůlky klíčovou součástí výbavy. Pro někoho jistě ano a někdo je zkrátka vůbec nepotřebuje. Já, například, jsem ještě před pár měsíci běhání s hůlkami bral jen jako nepříjemnou nutnost u těžkých závodů s šíleně velkým převýšením, kde právě hůlky mohou pomoci nejvíce. V poslední době jsem změnil názor a to nejen díky tomu, že jsem nedávno nějaké ty trekové hole dostal od Leki jako sponzorský dar (kecám, je to jediný důvod!).

Ale teď vážně. Má nechuť k užívání hůlek při běhání vycházela zejména z toho, že jsem neměl moc příležitostí, kde s němi trénovat. To znamenalo, že mi pak při závodění hole spíš překážely, nevěděl jsem co s něma, kdy je vytáhnout a kdy schovat. Jak sladit pohyb rukou s rychleji kmitajícími nohami a podobně. Jakmile jsem je při tréninku na LH24 začal užívat pravidelněji, začal jsem cítit, že mohou být opravdu nedocenitelnou pomocí a odlehčením pro unavené nohy. Na 100 miles of Istria jsem s hůlkami odběhl celý závod, a ne velké převýšení, ale těžký terén, obohacený o sníh a bláto, byly důvodem, proč jsem za ně byl nejednou velmi rád. Má rada tedy zní, pokud hůlky chcete použít, hlavně s němi trénujte a zvykněte si na ně, pak vám mohou u těžkých závodů dobře posloužit. Pořád ale nezapomínejte trénovat i bez hůlek, aby se pro vás časem nestaly jakousi berličkou, bez které v horách neuděláte krok. To pak může být problémem v případě, že během závodu hůlku zlomíte, nebo ztratíte.

Každopádně, pokud si budete pořizovat hole, u kterých se nedá nastavit velikost, vybírejte velice rozvážně a pořádně si velikosti vyzkoušejte. Já, při svých 175cm, jsem někde mezi 120cm a 125cm (je třeba započítat podrážku bot a ve kterém místě hůlky reálně držíte). Pokud jste na rozmezí, pak se rozhodněte hlavně podle toho, zda chcete hůlky používat primárně do kopce jako já (pak zaokrouhlete dolů) nebo po rovině a z kopce (pak můžete vzít větší velikost). Případně si pořiďte hůlky s nastavitelnou délkou.

A po jakých holích sáhnout? Asi nebude překvapením, že vám doporučím hole značky Leki, u kterých mě nejvíce baví systém úchytu Trigger Shark 2.0 a nacvakávání rukaviček, díky čemuž potom hůlku nemusíte vůbec držet a sundáte ji během sekundy. Pokud potřebujete něco s nastavitelnou délkou, pak neuděláte chybu s Micro Trail Vario.

Jinak dopručuji úžasně lehké Micro Trail Race a univerzální Micro Trail Pro. Samozřejmě, to co vám tady představuji jsou ty nejdražší karbonové modely. Leki nabízí i levnější varianty (například Micro Stick Carbon). Ale je jasné, že pokud nejste úplně závodníci, případně nechcete za výbavu moc utrácet, možná pro vás takováto investice nebude reálná. To je samozřejmě v pořádku, dají se jistě sehnat hole z hodně nižší cenové kategorie, které vám obstojně poslouží. Na druhou stranu, pokud toužíte po tom nejlepším, co dnešní trh nabízí, s Leki rozhodně chybu neuděláte.

Jak víme kolik je hodin? (GPS hodinky)

Opět je trochu kontroverzní zařadit hodinky na seznam klíčových prvků výbavy. Zach Miller běhá s levnými Casio, které si pořídil někde na trzích. Žádné vymoženosti, prostě mu hodinky ukazují čas, což mu stačí k tomu, aby podával neuvěřitelné a často i doslova dechberoucí výkony na závodech (tohle legendární video z TNF 50 Miler asi znáte). Vyplývá z toho jedna rada – nebuďte na hodinkách a jiných technických vymoženostech přehnaně závislí. A vím, že vám tady píšu něco, co se týká i mě samotného. Nenechte to zajít tak daleko, že když vám hodinky nenačtou GPS signál a nemůžete se svým výkonem pochlubit na Stravě, vykašlete se raději na celý trénink. Tak daleko jsem to naštěstí nikdy dojít nenechal, ale vím, že i tohle se v dnešní době stává, tak si na to jenom dejte bacha. Hodinky za vás ani za mě závod neuběhnout.

Proč tedy, po tom všem, uvádím hodinky jako jeden z klíčových prvků výbavy? Protože většina z nás chce mít – při obrovské porci kilometrů, které musíme při závodění často zvládnout – alespoň nějaký přehled o tom, ve které fázi závodu se zrovna nacházíme. Chceme mít odhad, kdy je asi tak reálné se dostat do cíle, v kolik nás má čekat na smluveném místě doprovod (v případě, že nějaký máme), zda stihneme doběhnout za světla či nikoliv, a takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Já jsem si své první pořádné hodinky Suunto Ambit3 Peak pořídil kvůli možnosti nahrát do hodinek trasu závodu. Byl jsem pořád někde ztracený a tohle pro mě byla, spolu s velmi dlouhou výdrží baterky, hlavní motivace, proč za podobné zařízení utratit nemalé peníze. Ne, že bych se pak s hodinkami už nikdy neztratil, ale rozhodně jsem se na trati cítil více sebejistě. A nejednou mě hodinky vrátily na správný směr.

Protože jsem fanoušek nových technologií, postupně jsem Ambity vyměnil za Suunto Spartan Ultra a ty poté za Suunto9, které používám v současnosti. Nejsou dokonalé, to určitě ne. To v dnešní době ale nejsou zřejmě žádné hodinky, stačí si přečíst nespokojené diskuze majitelů hodinek Garmin, Polar i jiných značek (například Coros v poslední době). Nechci se pouštět do srovnávání jednotlivých modelů. Každá značka se vyznačuje trochu jiným přístupem k dané tématice a vyniká v jiných oblastech než jiná. Obecně se nedá říct, že by některá z nich byla nejlepší. To bude záležet čistě na individuálních preferencích. Takže, proč já používám Suunto? A na co byste si měli při výběru hodinek dát pozor?

Tak předně, Suunto9 mají opravdu úžasnou výdrž baterie. To je na ultra základ. Hodinky, které vám umřou v polovině závodu, jsou docela k ničemu. Samozřejmě, dá se za běhu nabíjet z powerbanky a existují určitě i jiné vychytávky, ale to už nad tím musíte přemýšlet a řešit to a tahat kabely. Na Istrii jsem běžel něco málo přes 21 hodiny, Suunto9 byly nastaveny na nejlepší přesnost s 1s GPS záznamem a v cíli mně zbylo ještě více jak 30% „šťávy“. Díky tomu jsem mohl mít celou dobu zapnutou navigaci po trase závodu, byl si tak jistý, že běžím správně (i přes luxusní značení bylo pár míst, kde to nebylo úplně jasné). A kdyby se můj pobyt na trase měl protáhnout, pořád tam jsou v záloze ještě režimy baterie, které mi výdrž baterie mohou až několikanásobně protáhnout (a díky technologii FusedTrack mám ve finále stále ještě docela přesný záznam trasy).

Hodinky mají i určité „chytré“ funkce, jako notifikace z telefonu a také fitness funkce (kroky, spánek,…). Můžete si nastavit denní cíle a dostanete notifikaci, když je splníte. Není to však doménou těchhle hodinek. Pokud toužíte po chytrém fitness náramku, raději si kupte něco jiného. Já sám potřebuji, aby mě hodinky podpořily při tréninku a závodech, nic víc mě tak úplně nezajímá. Proto také dávám přednost Suuntu před jinými značkami, které sice překypují funkcemi, které já ale z velké části nevyužiji, a které jen ukrajují z výdrže baterie. Pokud chcete platit hodinkami a poslouchat přes ně hudbu, opět se mrkněte, co nabízí konkurence. V současnosti je největším nedostatkem Suunta podpora mobilní appky, která stále není dokončená a chybí v ní ještě pár základních funkcionalit (ale je možné stále používat plně funkční Movescount). Hodinky jsou ale dotaženy do fáze, že fungují v podstatě bezchybně. A další vylepšení by měly časem dorazit s novými firmwary.

 

Závěr

A co byste hlavně, kromě výše zmíněné výbavy, neměli rozhodně před takovým dlouhým během nechat doma? Nezapomeňte si motivaci, proč se z vlastní vůle chcete vzdát svého hýčkaného pohodlí a na mnoho hodin překročit hranici toho, co byste asi nazvali zónou komfortu. Místo pátečního večera stráveného v restauraci, hospůdce, v kině, v divadle, s knihou, dobrou hudbou nebo u televize s někým, koho máte rádi, se dobrovolně oddáte masochistickým radovánkám, jaké ultramaratony přinášejí. K úspěšnému dokončení závodu vám většinou nebude stačit, že následně dostanete pár lajků Facebooku. Jakmile totiž přijde jedna z mnoha krizí, které s velkou pravděpodobností během závodu prožijete, musíte začít tahat esa z rukávu. Tím esem může být představa někoho blízkého, kdo na vás čeká v cíli, nebo naopak myšlenka na někoho, koho jste ztratili a komu takhle chcete vzdát hold. Musíte si vzpomenout, kolik úsilí jste již obětovali v tréninku a co vás k takové bláznivé aktivitě v prvé řadě přivedlo. Jen pokud budete mít v těch nejtěžších chvílích o co svou mysl opřít, jen tak máte šanci, že to někde po cestě nezabalíte.

Jo a taky bude potřeba trénink, nezapomeňte před závodem alespoň pár měsíců zamakat na fyzičce. Kromě nějaké pořádné motivace vám žádná sebelepší a sebedražší výbava nepomůže proběhnout cílovým obloukem.

Nevím, jestli pro vás tento můj článek bude mít nějaký přínos. Doufám, že vám poslouží alespoň jako nějaká základní inspirace, na základě které si svou vlastní výbavu doladíte do toho nejmenšího detailu. Budu rád, když mi dáte vědět, ať už osobně nebo přes některou ze sociálních sítí.

V některém z příštích článků bych se rád pro změnu zaměřil více na ultramaraton z hlediska výživy, stravy, hydratace… Ale ještě nevím, kdy to bude:) Prozatím vám přeji hodně štěstí při vašich horských dobrodružstvích, trénincích a závodech!

(doprovodné obrázky vypůjčené z runsport.cz, kronium.cz, fenixlighting.com)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s