Proč běžec potřebuje pauzu? (a něco o Zapomenutých horách)

Hned po startu jsem věděl, že to nebude můj den. A nebo vlastně ne, řeknu to na rovinu – tušil jsem to už dlouho před tím, než jsem se vydal na stokilometrovou trasu přes Rychlebské hory. Proč jsem raději nezůstal doma a nedopřál si konečně taky nějakou pauzu od běhání?

Zapomenuté hory

Brněnský Masakr a Zapomenuté hory měly být už jen takovou třešničkou na dortu letošní sezóny. Chtěl jsem si je jen užít bez toho, abych se stresoval výsledky. Na jednu stranu se to povedlo, na stranu druhou jsem kvůli nim ještě rozběhl další tréninkový cyklus, abych dopadl co nejlépe to bude možné. Poslední dvě věty jdou lehce proti sobě, nemyslíte? Po celou dobu příprav se ve mně odehrával klasický souboj rozumu s mým neodbytným egem. Rozum říkal, abych to nehrotil a závody si náležitě vychutnal. Abych na sebe netlačil a nesnažil se nikomu, ani sobě, nic dokazovat. No a ego… To chtělo přesný opak.

Já jsem se ten vnitřní boj snažil ignorovat a běhat co nejvíce pro radost. Ale nebylo to tak jednoduché. Při jakémkoliv pokusu o rychlý běh mi tělo vystavilo tvrdou stopku, což se krásně projevilo při svižném Brněnském Masakru. Paradoxně jsem tam zaběhl svůj nejlepší čas z celkově šesti pokusů, asi proto, že jsem to tentokrát nemohl přepálit hned na začátku. Není to ironie? Haha… ha… Ale pocitově to byla bída. Svou pozornost jsem tedy přesunul k Zapomenutým horám, i když už jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že tam raději ani nepojedu. Nakonec jsem samozřejmě jel a doufal v to nejlepší. Nechápejte mě špatně, k ničemu jsem se nenutil. Běhání mě pořád dělalo a dělá šťastným, jen to nechtělo pochopit moje stávkující tělo. Nebo jsem nechtěl pochopit já je?

Zapomenuté hory měly podobný scénář jako Brněnský Masakr. Chtěl jsem běžet rychle, ale nešlo to. Tak jsem běžel tempem, jaké mi moje tělo dovolilo. Stehna od začátku stávkovala, pak se na to docela rychle vybodla a nechala mě, ať se aspoň můžu kochat nespoutanou rychlebskou divočinou. A že příležitostí ke kochání nebylo málo! Od nočního startu za plného zářícího měsíce, přes rezavý východ slunce nad Pradědem, až po jeden z nejkrásnějších slunečných podzimních dní, jaké jsem zažil. Silný vítr, který možná někomu nemusel úplně sedět, krásně dokresloval atmosféru tohoto teplého říjnového dne. Listí zahalené do všech možných odstínů oranžové a hnědé poletovalo všude kolem nás a ve větru divoce tančilo mezi probleskujícími slunečními paprsky. Díky větru bylo sice obtížnější udržet se na skalách, které jsme po cestě museli někdy lehce horolezecky překonávat, ale všechny snahy shodit mě dolů jsem naštěstí ustál.

I když jsem to při závodě nemohl zdaleka rozbalit tak, jak bych si přál, pobíhání po té nádherné podzimní krajině mi dalo sílu překonat všechny bolístky, užívat si svobodu pohybu a vůbec možnost být právě na onom místě v ten daný čas. Měl jsem pocit, že jsem přesně tam, kde jsem měl být. V životě se může stát tolik věcí a žádný okamžik se nedá zopakovat – tak proč jsem si měl takové jedinečné chvíle kazit jen proto, že neodpovídají mým představám? Kolikrát se nám povede, že se vše vyvíjí přesně tak, jak si vysníme? A když se události ubírají jiným směrem, než bychom chtěli, dokážeme se s tím smířit a jít s proudem, nebo za každou cenu vzdorujeme a vzpíráme se, i když s tím reálně nemůžeme nic udělat? Nakonec jsem doběhl třetí a někdo může namítnout, že co tady sakra brečím, když jsem v cíli stál na bedně. Ale vždyť… vždyť to není jen o výsledku! Tak to nemůžete brát. Prostě jsem se necítil… prostě… A víte vy co? Třeba máte pravdu. Budu šťastný za to, že jsem vůbec byl schopný uběhnout sto kilometrů, nebo vůbec jeden blbý kilometr, protože jsou třeba lidé, kteří by něco podobného zažít chtěli a z nějakých důvodů nemůžou. Raději si pojďme říct, co dělat, když už tělo nechce spolupracovat, a odpovědět si na otázku, proč by si měl běžec dát pauzu od běhání.

Proč neběhat? A jak taková běžecká pauza vypadá?

Jestli si dát úplnou pauzu od běhání a jak dlouho by měla trvat, na to si musí přijít každý sám, to je třeba říct hned na začátek. Já můžu mluvit hlavně z vlastní zkušenosti a taky čerpat z různých článků, které jsem na tohle téma četl, často právě ve spojitosti s ultramaratony. Ale řekl bych, že i kdybyste se zaměřovali na kratší tratě, jakmile pravidelně trénujete, snažíte se zlepšovat a běháte takzvaně „na výkon“, nějakou alespoň kratší pauzu byste svému tělu jednou za rok dopřát měli. A tím slovem kratší myslím nejméně týden a nejvíce pak klidně i celý měsíc. Aktuální délka se pak bude odvíjet od toho, jak moc si tělo během sezóny huntujete.

V ideálním případě si tuhle běžeckou pauzu naplánujete předem a krásně vám zapadne někde těsně za poslední závod sezóny, kdy si pořádně odpočinete a následně se plni síly vrhnete do přípravy na sezónu novou. Ne vždy to vyjde takhle dokonale. Já jsem loni zařadil nečekaně pauzu přes léto, kdy jsem se cítil hrozně unavený, nezregenerovaný a možná i přetrénovaný. Psal jsem o tom v jednom ze svých článků. Po pauze jsem byl schopen se vrátit a ještě kvalitně odběhnout dalších pár závodů a nakonec jsem vyhrál Pražskou 100.

Letos si dávám pauzu přesně podle plánu. Na druhou stranu cítím, že asi měla přijít dříve, protože jsem poslední dva závody odběhl unavený a na krátké jednodenní regenerační pauzy už tělo nereagovalo tak, jak by mělo. Takže jsem to opět pokazil a radím vám, nedělejte stejnou chybu jako já! Když se cítíte unavení, výkon jde dolů, možná se vám i špatně spí, nebo jen chybí motivace další den vyběhnout, raději toho na chvíli nechte. Může stačit jeden den, nebo týden a nebo je třeba si přiznat, že běžecké boty budou na hřebíku viset o něco déle.

Nejtěžší závody, které jsem letos běžel, byly: 24 hodin na Lysé hoře, 100 mil na Istrii a Echappée Belle. To samo o sobě by asi na jeden rok stačilo. Do toho mám ještě nějaké kratší závody, velké tréninkové dávky, svatbu (!), měsíc jógy v Indii (tam jsem se stresu spíš zbavoval, ale jiné prostředí, cestování,…) a samozřejmě stres z práce a dalších vlivů. Objektivně musím říct, že dlouhodobě je takové tempo zřejmě neudržitelné a vůbec se mému tělu nedivím, že už teď „ke konci“ nechtělo spolupracovat. A jak taková pauza může vypadat?

Tak předně, je třeba opravdu neběhat! Nejlépe ani pro radost ne, protože se to může docela rychle zvrhnout. Běhání je možné jen v malých dávkách a jen v případě, že se dokážete ovládat a z malých dávek se nestane regulérní trénink. Podle mě je ale lepší dodržet význam této události a používání vlastních nohou k rychlému pohybu kupředu úplně vynechat. Sportovat zakázáno není, ale nemělo by to být nic podobného běhání, ani nic organizovaného a sofistikovaného. Důležitý je i mentální odpočinek od všelijakých strukturovaných plánů, brzkého ranního vstávání – zkrátka jakéhokoliv stresu, který se může časem kumulovat. Na druhou stranu, určitě je v pořádku projet se na kole, jít plavat, zacvičit si ve fitku, hrát nějaké kolektivní sporty (ale zase lépe bez nějakého přehnaného běhání), to vše je povoleno. Spíš pak záleží na každém z nás, aby si uvědomil, jak moc je unavený a jestli raději nechce chvíli místo sportu dělat jiné činnosti, na které nemá během roku čas. Taky je určitě dobré kontaktovat kamarády a známé, kteří se mohou někdy právem cítit trochu zanedbávaní. Alkohol si dopřát určitě můžete, ale jen bacha, ať se z běžecké pauzy nestane třítýdenní pařba. To vás sice zaručeně zrestartuje psychicky, ale fyzická regenerace by mohla zásadně utrpět:) Opět je to ale velice individuální a pokud je to něco, po čem toužíte, pak raději teď, než v kombinaci s naplňováním běžeckých cílů.

Nesmím tady zapomenout zmínit další variantu, kdy spousta lidí na zimu nahrazuje běh nějakým alternativním sportem, jako mohou být lyže, běžky, skialpy a podobně. V takovém případě se běžecká pauza dá brát jako přechodné období, kdy se jeden určitý pohyb a styl tréninku střídá jiným. Protože já sám jsem poslední roky běhal i v zimě, nemůžu ohledně této varianty moc rozdávat rady. Řekl bych ale, že stále platí stejný princip, a to nechat si alespoň nějaký týden k tomu, aby si člověk odpočal. A když není potřeba odpočívat fyzicky, což do jisté míry může zajistit změna pohybových vzorců při jiném sportu, stále vidím riziko psychické únavy a hrozba určitého vyhoření, pokud není dlouhé období tréninku a závodění doplněno o adekvátní čas pro odpočinek.

Já to řeknu naprosto otevřeně, kromě lehké jógy nebudu minimálně tři týdny teda dělat nic (myslím z hlediska sportu, na práci se běžecká pauza bohužel nevztahuje). U mě to souvisí ještě s malou operací, kterou mám na tohle období naplánovanou. Chci se ve volném čase hlavně věnovat spánku, četbě a ostatním příjemným činnostem, které mě snad vrátí do hry a přinesou mi zpátky pocit, že ze sebe v závodě můžu dát vše, na co jsem během přípravy natrénoval.

Takže závěrečné shrnutí v bodech:

  • Platí jen v případě, že běháte výkonnostně. Pokud běháte jen pro radost párkrát týdně, možná žádnou pauzu nemusíte potřebovat.
  • Po náročné sezóně je však dobré naplánovat období, kdy jde běhání úplně stranou.
  • Pauzu zařaďte i v případě, že jste unavení více než obvykle a klasická regenerace nepomáhá.
  • Délka období bez běhu by měla být alespoň týden, spíše víc.
  • Horní hranice zřejmě není, 3 týdny až měsíc může být pro regeneraci dostačující. Po extrémně náročné sezóně klidně i déle.
  • Sportování je normálně povoleno, nemělo by ale sledovat žádný strukturovaný plán. Spíš se zkuste sportem jen tak bavit bez koukání na čísla a výsledky.
  • Je možné se více věnovat nějakému doplňkovému sportu (jako například kolo, lyže, skialpy, plavání, posilovna,…), ale jen v případě, že problémem není i psychická únava (pak to chce opravdu vypnout úplně, dokud se necítíte dostatečně svěže).
  • Zkuste se v tomto období také více družit s ostatními lidmi, pokud jste je kvůli běhu trochu zanedbávali.
  • Hlavně se bavte, pauzu si užívejte a nemějte výčitky, že netrénujete.
  • Do běžeckého tréninku se vracejte postupně, po malých dávkách. Také by mělo existovat nějaké přechodové období, kdy běžeckou zátěž přidáváte jen pomalu.

Zdroje: https://www.irunfar.com/2017/09/turning-on-to-the-off-season.html

Jakou výbavu jsem při závodě využil, aneb reklamní koutek!

Nesmí chybět tradiční reklamní koutek, abych se odvděčil sponzorům za jejich dlouhotrvající podporu.

Díky manželům Sadílkovým z nejlepšího běžeckého obchodu Runsport.cz mě zásobují úžasným vybavením firmy Salomon, které, alespoň pro mě, nemá na trhu konkurenci. Nová vesta Salomon Advanced Skin 12 SET a boty Salomon S/LAB Ultra 2 mi pomohly poprat se s různorodým terénem, který Rychlebské hory nabízejí.

kraťasy SALOMON S-LAB SHORT 6 M

tričko SALOMON S-LAB SENSE TEE M

šortky SALOMON S/LAB SENSE BOXER M

bunda SALOMON S/LAB Light JKT M

ponožky SALOMON XA

Díky podpoře Jirky Petra mohu běhat s hodinkami Suunto 9 Baro, na které nedám dopustit. Hodinky mám rád čím dál víc, protože umí přesně to co potřebuju a navíc se stále vyvíjejí a vylepšují.

Suunto9

Tradičně děkuji mému partnerovi Shake-It, jejichž nápoje se pro mě staly součástí nejen sportovní stravy, ale hlavně doplňkem v mém každodenním životě. Opět se jednalo o mou poslední předzávodní a první pozávodní stravu. Díky za skvělý produkt! Nyní navíc v ještě jemnější konzistenci, rozhodně vyzkoušejte.

Shake-It!!!

A děkuji také Samu Strakovi a Levelsportkoncept, díky kterým mám teď možnost běhat s nejnovějšími holemi Leki. Při tomto závodě jsem sice hole nepoužil, ale jinak jsou Leki Micro Trail Race jasná volba!

Leki Micro Trail Race – vlevo

7 komentářů: „Proč běžec potřebuje pauzu? (a něco o Zapomenutých horách)

  1. Dobrý den, pro nás hobby běžce jste hodně inspirativní 👍. Proto Vám chci poděkovat za zaslání Vašeho článku a za rady . Užijte si zaslouženou běžeckou dovolenou. Věřím že po odpočinku najdete tu správnou motivaci a zase Vás uvidíme běhat s úsměvem a radosti😃🏃🏻‍♂️.

    S pozdravem 

    Roman Tlučhoř 

    ———- Původní e-mail ———- Od: ultrarunner.zh Komu: tluca@seznam.cz Datum: 18. 10. 2019 15:39:56 Předmět: [Nový příspěvek] Proč běžec potřebuje pauzu? (a něco o Zapomenutých horách) “

    Zdeněk Hruška posted: “ Hned po startu jsem věděl, že to nebude můj den. A nebo vlastně ne, řeknu to na rovinu – tušil jsem to už dlouho před tím, než jsem se vydal na stokilometrovou trasu přes Rychlebské hory. Proč jsem raději nezůstal doma a nedopřál si konečně taky nějakou „

    To se mi líbí

    1. Dobrý den Romane, děkuji za komentář. Jsem moc rád, pokud Vám bude článek přínosný. Jestliže Vám přijde alespoň jedna rada nějak prospěšná, pak článek splnil účel a já mám velkou radost! Děkuji, budu se snažit vrátit ještě veselejší a usměvavější:)

      S pozdravem a přáním krásného dne
      Zdeněk Hruška

      To se mi líbí

  2. Ahoj Zdeňku, pěkně napsané akorát bych si dovolil malé doplnění. V odpočinkovém období je vhodné vynechat všechny suplementy podporující regeneraci. Nebudeme si zastírat že spousta výkonnostních a vrcholových sportovců během sezóny podporuje regeneraci nejrůznějšími legálními prostředky, což je dobře, ale nic se nemá přehánět. Tělo si na tuto podporu rychle zvykne a pak klesá její účinnost a hlavně odolnost organizmu. Proto je období odpočinku ideálním časem nechat tělo samostatně opravovat i kdyby to mělo trvat déle. Dlouhodobě se to určitě vyplatí. Měj se a regeneruj.

    To se mi líbí

    1. Ahoj Michale, díky za skvělý komentář. Určitě to budu brát v potaz a buď doplním tento článek, nebo to někdy v budoucnu zmíním v dalších podobných příspěvcích. Rozhodně jsem se mohl rozepsat i více o vlivech stravy na regeneraci a podobně. V tomto směru je můj příspěvek docela… vágní? Jestli je to vhodné slovo. Uvědomuji si, že regenerace jako taková je velmi komplexní téma, snažil jsem se proto jen dát nějakou šablonu, podle které se dá regenerační období naplánovat. Můžeš ještě prosím specifikovat, jaké skupiny suplementů by měl člověk v odpočinkové fázi vynechat? Díky

      To se mi líbí

      1. Ahoj Zdeňku, máš pravdu že by to téma vydalo na samostatný článek. Já jsem chtěl jen upozornit na fakt a nutnost nejrůznější podpůrné prostředky neužívat trvale. Vždy je potřeba zařadit pauzu a to se právě hodí v období o kterém píšeš. Co se týká konkrétních látek tak asi každý zná BCAAčka nebo třeba preparáty s obsahem melatoninu, které se berou pro podporu regenerace kvalitním spánkem. Tak jak píšeš dopřát si ten luxus a dobře se vyspat, protože kvalitní spánek je základ regenerace. V nastupujícím období objemu se vyvarovat pozdních tréninků, a zejména těch dlouhých, kdy se po tréninkové dávce ještě musíš najíst a pak mít dostatek času to zpracovat než jdeš spát. A proto by ten trénink měl končit nejpozději 4h před spánkem a lepe i dříve. Pokud někdo suplementuje jednotlivé prvky jako je hořčík nebo železo tak by měl v odpočinkovém období sáhnout spíše po přirozených zdrojích než po extraktech. Mám na mysli zejména rostlinné zdroje kdy je vždy v dané rostlině ještě spoustu jiných látek které se navzájem doplňují a podporují. Jak říkám je to na samostatný článek ale snad z toho co jsem teď napsal je pochopitelné jedno pravidlo: nechat pracovat tělo s podporou přírodních neprocesovaných potravin.
        Měj se a regeneruj. Milan

        To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s